Spíše černá než-li bíla.

16. prosince 2011 v 20:02 | Mishell |  Diář

Znáte ten pocit, když jste obklopeni lidma a přesto si připadáte sami? Nevím proč, ale tenhle pocit mám poslední dobou fakt často. Všechno začíná být stereotipní. Příjdu domů ze školy a pak celý den nic nedělám a sem tam jsem večer chvíli s Romanem. S kamarádkama jsem se neviděla už ani nepamatuju. Je to asi tím, že každá máme jinak školu a proto nemají čas nebo si ten čas prostě najít nechtějí. Je to děsivé, ale pomalu se začínám těšit do školy abych už nebyla sama. Dokonce mě napadlo najít si nějaký nový koníček, ale nic mě nenapadlo. JSem tak zoufalá, že jsem šla hrabat listí na zahradu abych něco dělala a nečuměla tupě do zdi nebo na televizi. Dneska jsem dělala rumové kuličky abych zahnala dlouhé odpoledne.
Myslela jsem si, že když budu mít kluka, tak mi to zaplní více času, ale je tomu tak, že mám času snad i víc. Nenávidím se za to jaká jsem. Vždycky když mi napíše tak za ním hned letím a je mi jedno jestli je 7 ráno nebo 10 večer. Nedokážu si pomoct, ale jsem ráda, že ho můžu aspoň chvíli vidět. Dneska jsme měli být zase spolu, ale protože je unavený tak to zrušil. A to jsem si ho ve čtvrtek rezervovala :( Sice se mi omluvil a zrušil kvůli mě zítřejší sraz s kámoši, ale to mi nenahradí jak jsem se celý den těšila, že budeme spolu. Nechápu co se semnou dějě. Jestli je to tím počasím nebo klasickou zimní depresí, ale mám slzy na krajíčku jak jsem na dně ( a to se mi opravdu často nestává). Každý kdo mě trochu víc zná by o mě řekl, že jsem pořád uměvavá ikdyž jde do tuhého. Teďka tomu je naopak. Náladu mám pod bodem mrazu. ¨

Nejhorší na tom všem je to, že ani nemám za kým zajít aby mě nějak utěšil...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama