Znechucená, protivná a debilní!

8. listopadu 2011 v 15:50 | Mishell |  Diář

Tak a teďka nemám náladu totálně na nic. A proč? Dneska jsem měla závěrečné zkoušky z autoškoly a podělala jsem je jak jen jsem mohla. Neudělala jsem testy, uteklo mi to o jeden pitomý bod, a kdybych aspoň udělala chyby v nejakých těžkých věcech, néé ja jsem proste podělala uplně triviální otázky. Jediné co jsem udělala byla údržba ve které jsem si věřila nejméně. Pak ještě jízdy. Člověk by si řekl, že to nemůže být zase tak těžké. Neměla jsem znich vůbec strach a pěkně se mi to vymstilo. Stála jsem na světelné křižovatce a když mi naskočila oranžová začala jsem startovat jenže mi to ujíždělo z kopečka tak jsem musela podržet brzdu, spojku do záběru a pak přidat plyn. Když jsem se chtěla rozjet tak mi to samozřejmě chcíplo, což není chyba, může se to stát i dlouholetému řidiči. Jenže já udělala chybu v tom, že jsem se při rozjetí už znovu nepodívala na semafor a než jsem se rozjela byla červená a já si toho nevšimla. Takže mi učitel musel zašlápnout brzu a chyba je uz na světě. Potom měl ještě
připomínky, že se nedíváme do zrcátek a o předjíždění cyklistů.
Nejhorší byl ten výraz našeho učitele. Úplně na nás spoléhal, že to odjedeme bez problémů a my ho zklamaly. Takže mě teď čeká zase finanční krize. Musím si vzít všechny moje úspory abych si mohla spravit co jsem podelala a bude mě to stát kolem 1100,- Kč. Doma mi už žádné peníze nedaji, jelikož už jsem tenhle měsíc dala 2500,- do školy (stužkovák, školní pomůcky atd)

Tak jak se teď cítím bych nepřála ani svému nejhoršímu nepříteli. Ten pocit že si za všechno můžu jedině sama. Doma jsem dostala seřváno, že jsem nedělala pořádně testy, jen se flákala nebo jsem se učila u televize, radia. Znáte ten pocit, když vás někdo z něčeho nařkne a přitom vůbec neví kolik jste to dané věci dělali? Takhle přesně se cítím, protože vím, že jsem ty testy dělala denně a to nejméně 4. Sice mě nakonec bábi obejmula a řekla mi ať mi to není líto, že už teď sama budu vědět, že se mám víc snažit a učit.

Ještě ke všemu je mi nehorázně smutno po miláčkovi a kdo ví kdy se sním uvidím. Je to ironické, když bydlí hned vedle, ale divili by jste se jak se krásně míjíme. Sice si píšeme na dobrou noc a tak, ale to mi nenahradí to, jak se kněmu tulím, objímám ho nebo se společně smějeme. Bohatě by mi stačilo kdyby mě objal, řekl že se nic neděje, dal mi pusu a mohla bych jít zase pryč. Dala bych všechno abych ho měla tedka vedle sebe a mohla se mu vybrečet na rameno...
... a to mi do breku už hodně dlouho nebylo a skoro nikdy nebrečim....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama