Listopad 2011

Probuďit se vedle něj

26. listopadu 2011 v 19:39 | Mishell |  Sny a přání
Někomu to může přijít jako naprostá samozřejmost, ale tím, že brouk bydlí hned vedle a ještě se naši příbuzní nemají zrovna nějak v lásce, tak je to pro mě snad nesplnitelné.
Chci zažít ten pocik jistoty, když se ke mě v noci přitulí a obejme mě.
Chci cítit jeho dech na mém krku.
Chci se nevyspat, protože se budeme stálepřevalovat a nenajdeme tu správnou polohu pro spánek.
Chci mu slintat na rameno, když budu usínat.
Chci se na něj dívat když ještě spí a neví, že já jsem vzhůru.
Chci ranní pusu a společnou snídani.
Chci se sním žduchat u umyvadla a prát se o zubní pastu.
Tohle všechno chci a vím, že mi to nebude dopřáno ještě pěkně dlouho.


Stužkovací večírek

26. listopadu 2011 v 19:15 | Mishell |  Fotky
Je to tak. Už jsem oficiálně maturantka. A pocity? Žádná změna :D Pořád mám dvě ruce, dvě nohy a čtyři oči :D Bohužel teď musím být více zodpovědná :D (ale to nějak skouznu :D)
Sice ještě před stužkovákem bylo pár problému, ale nemá cenu se o nich zmiňovat. Jednoduše řečeno, dalo se to čekat :) A taky nás odrbali v hospodě, ve které jsme měli stužkovák, ale akce už byla a nebudu se k tomu vracet. Bez dalších keců, akce to byla luxusní :D
Takže měco málo o tom jak to probíhalo :) Nejprve jsme čekali nekonečně dlouho na to, až se uráčili učitelé přijít. Potom měla třídní učitelka úplně úžasný proslov o každém znás a udělala to formou basně. Byla vtipná a originální. Měla jsem skoro slzy na krajíčku :) Pak nastala chvíle samotného pasování, jednotlivě jsme museli slíbit, že budeme chodit do školy a maturitu uděláme v řádném termínu. Byly jsme ošerpováni a ostužkováni. V kroužku plném lidí jsme pili z keramického džbánu šampaňské, které mi teda vůbec nechutnalo :D Když jsme vypili celý obsah džbánu, zabalili jsme ho do ubrusu a rozbili ho na malinkaté kousky, každý si jeden vzal a máme ho mít pro štěstí u maturity. A pak nastala nejočekávanější chvíle. Večeře a následné opíjení. Musím říct, že někteří se opili opravdu pod obraz :D Klasicky v opileckém nálevu většina lidí přestává vědět co dělá a tak se nám tam začali omuchlovávat a osahávat :D Nebylo to zase tak děsné, ale když už i já jsem před některýma musela utéct, tak to je co říct. Sami se podívejte na fotky. Snad se budou líbit :)

Pasování :)































































Ten trumbera me pak kousl do ramene a tři dny jsem tam měla jeho otisky zubů! :D





















Ano takhle to dopadlo :D

Breaking Dawn

20. listopadu 2011 v 11:20 | Mishell |  Knížky
Povedlo se :) Můj pesimismus byl k ničemu. Roman se nakonec cítil lépe a tak jsme vyrazili na film :) Nečekaná byla účast v kině. Vždycky tam je max deset lidí, ale teď bylo opravdu plné kino. Celé město. Bohužel tam byli i lidi, které jsem potkat nechťela. Co nadělám, asi se budu muset stát vyhazovačem a určovat si, kdo z ostatních může do kina :D Nejkrásnější na tom všem bylo, že mě Roman celou dobu držel za ruku.
A teď k samotnému ději filmu. Od Stmívání se grafika ohodně zlepšila. Čekala jsem, že to bude celé jen v romantickém módu, ale byly tak i chvíle. kdy jsme se smáli. Děj jsem očekávala, protože jsem četla knížku a jsem ráda, že se od psané verze film moc nelišil. Taky se mi líbilo některé provedení věcí, které jsem si představovala jinak. Přijde mi, že dnešním trendem je nechávat zápletku až po titulcích takže neodcházejte hned jak začnou titulky běžet ;)
Nejkrásnější na tom všem bylo, že mě Roman celou dobu držel za ruku. Při konci filmu jsem mu oznámila, že druhá část bude až za rok a jeho reakce? "Tak půjdeme!" Ještě ke všemu mi poděkoval za krásně strávený večer v mé blízkosti :)

Vyjde-Nevyjde?

15. listopadu 2011 v 20:09 | Mishell |  Ostatní
Ano jedná se o Breaking Dawn. Jak asi většina lidí snad ví ve čtvrtek 17.11 je premiéra první části a já mám už nejméně tři týdny rezervované lístky. Měla bych jít s Romanem, ale ten přišel stím, že má rýmu a je nějaký nemocný, takže není jisté jestli se vůbec někam půjde. Zítra mi má zavolat a uvidíme. Strašně jsem se těšila, že půjdu na můj milovaný film s milovaným klukem a co z toho mám? Akorát nervy, protože nevěřím, že se kvůli mě hecne a půjdeme. Když se na mě vykašle tak opravdu nevím co budu dělat. Ať už jde o film nebo o náš vztah. Sice se mi nabízí jeden kamarád co o mě dost stojí (až se sama divím, že ho to ještě baví, kdyý ho furt odmítám), ale nemím z toho moc dobrý pocit. Mám tam jít s Romanem a ne s někým jen proto abych tam šla. Mělo to být naše ,v podstatě ,rande.
Jó tak už to chodí celý můj život. Vždycky, když si něco strašně moc přeju tak to nevyjde. Nikdy jsem si nemyslela, že bych toho chtěla nějak moc, ale asi to budu muset přehodnotit, protože jinak mi to nedává smysl. Radši si už nebudu přát ani hezké počasí protože začnou vychřice a nebo i tornáda. To by byla už taková klasika.

Ještě že mám toho antidepresivního psa...

Dám vědět jak to dopadlo nebo s velkou pravděpodobností nedopadlo....

Lucie Adamová - Odstíny života

12. listopadu 2011 v 18:20 | Mishell |  Knížky
YES! Jelikož se blíží Vánoce mohla jsem si splnit jeden ze svých malých snů. Babča mi dala na výběr, že mi buďto dá peníze nebo si mám vybrat co pod stromek chci. Nemám moc ráda, když dostávám jen peníze. Větší radost mám z věcí co mě překvapí pod stromečkem. Vím, že si za ty peníze můžu pak koupit co chcu, ale když už to dostanu je to lepší než si vše sama koupit :) Takže jsem si koupila tuhle knížku. Srdíčko mi zaplesalo když mi v knihkupecví řekli, že ji maji a nemusím si ji objednávat. Po tom co jsem ji zaplatila a vyšla z obchodu musela jsem se sní pomuckat a očichat stránky :D Miluju jak nové knížky voní. Dokázala bych knim čichatsnad věčnost. Ne nejsem žádny fetišista ikdyž to tak vypadá :D

Tahle kniha mě hlavně zaujala tím, že ji napsala dívka mého věku a z Česka. Strašně ji obdivuju a jednou bych chtěla dokázat něco jako ona. Už od mala jsem sesmolovala nějaké povídky a krátké pohádky, ale nikdy jsem si nepřipadala tak dobrá jako Evča. Ani těd si nepřipadám lepší než ona. Je takovým mým vzorem :) (at se ti nezvedne ego Evanuelo! :D)
A teď něco o knížce :)
Alexandrina Avitalová se za života nijak nelišila od vrstevníků. Když je v den svých devatenáctých narozenin chladnokrevně zavražděna, nikdo nemůže tušit, že smrt se stane začátkem její nové cesty. Tři roky poté, co byla pohřbena a oplakána rodinou a přáteli, se probouzí znovu k "životu". Je uvedena do světa magie a ďábelských stvoření. Alex musí zapomenout na svůj předchozí život, aby mohla zaujmout pozici neohrožené bojovnice se silami temnot. Podle dávného Proroctví je právě ona jedinou vyvolenou, Spasitelkou, která má rozhodnout odvěkou bitvu mezi dobrem a zlem…

Znechucená, protivná a debilní!

8. listopadu 2011 v 15:50 | Mishell |  Diář

Tak a teďka nemám náladu totálně na nic. A proč? Dneska jsem měla závěrečné zkoušky z autoškoly a podělala jsem je jak jen jsem mohla. Neudělala jsem testy, uteklo mi to o jeden pitomý bod, a kdybych aspoň udělala chyby v nejakých těžkých věcech, néé ja jsem proste podělala uplně triviální otázky. Jediné co jsem udělala byla údržba ve které jsem si věřila nejméně. Pak ještě jízdy. Člověk by si řekl, že to nemůže být zase tak těžké. Neměla jsem znich vůbec strach a pěkně se mi to vymstilo. Stála jsem na světelné křižovatce a když mi naskočila oranžová začala jsem startovat jenže mi to ujíždělo z kopečka tak jsem musela podržet brzdu, spojku do záběru a pak přidat plyn. Když jsem se chtěla rozjet tak mi to samozřejmě chcíplo, což není chyba, může se to stát i dlouholetému řidiči. Jenže já udělala chybu v tom, že jsem se při rozjetí už znovu nepodívala na semafor a než jsem se rozjela byla červená a já si toho nevšimla. Takže mi učitel musel zašlápnout brzu a chyba je uz na světě. Potom měl ještě
připomínky, že se nedíváme do zrcátek a o předjíždění cyklistů.
Nejhorší byl ten výraz našeho učitele. Úplně na nás spoléhal, že to odjedeme bez problémů a my ho zklamaly. Takže mě teď čeká zase finanční krize. Musím si vzít všechny moje úspory abych si mohla spravit co jsem podelala a bude mě to stát kolem 1100,- Kč. Doma mi už žádné peníze nedaji, jelikož už jsem tenhle měsíc dala 2500,- do školy (stužkovák, školní pomůcky atd)

Tak jak se teď cítím bych nepřála ani svému nejhoršímu nepříteli. Ten pocit že si za všechno můžu jedině sama. Doma jsem dostala seřváno, že jsem nedělala pořádně testy, jen se flákala nebo jsem se učila u televize, radia. Znáte ten pocit, když vás někdo z něčeho nařkne a přitom vůbec neví kolik jste to dané věci dělali? Takhle přesně se cítím, protože vím, že jsem ty testy dělala denně a to nejméně 4. Sice mě nakonec bábi obejmula a řekla mi ať mi to není líto, že už teď sama budu vědět, že se mám víc snažit a učit.

Ještě ke všemu je mi nehorázně smutno po miláčkovi a kdo ví kdy se sním uvidím. Je to ironické, když bydlí hned vedle, ale divili by jste se jak se krásně míjíme. Sice si píšeme na dobrou noc a tak, ale to mi nenahradí to, jak se kněmu tulím, objímám ho nebo se společně smějeme. Bohatě by mi stačilo kdyby mě objal, řekl že se nic neděje, dal mi pusu a mohla bych jít zase pryč. Dala bych všechno abych ho měla tedka vedle sebe a mohla se mu vybrečet na rameno...
... a to mi do breku už hodně dlouho nebylo a skoro nikdy nebrečim....