llll

12. května 2013 v 17:54 | Mishell
 

Když ho miluješ, není co řešit.

3. března 2012 v 17:02 | Mishell |  Diář
Jsou chvíle kdybych ho nejradši udusila polštářem, ale je více chvilí, kdy bych ho nejradši samou láskou uškrtila.
Tímhle mi docela vyrazil dech.
Stalo se to, když jsme byli u něj v práci:
R: Nechceš vizitku? Mám jich tu plno a dají se na ně psát různé věci.
M: Ne dík. Tak mi tam něco hezkého napiš.

A tohle z toho vzniklo

Zlaté ručičky

28. února 2012 v 19:30 | Mishell |  Moje tvorba
Evča mi jednou vyprávěla o své kamarádce, která si koupila úžasnou tapetu a nalepila si ji na zadní kryt mobilu.Shodou náhod jsme tu samou tapetu oběvily v papírnictví a když mi přišlo kapené bylo jasné, za co ho utratím. Rozhodně to nebyl žádný majland ale i tak pro studenta je to dost ( 133 Kč 76 cm)
Tapeta je vyjímečná tím, že ty černé ornamenty jsou sametové. Posuďte sami, jak se mi to povedlo :)
Ps: mam takhle polepený i zadní kryt mobilu :D
 


Nadpis

8. února 2012 v 22:04 | Mishell |  Sny a přání
Nějakým záhadným způsobem mě nenapadl žádný vhodný název článku. NEŘEŠIT!

Tenhle člnek by měl být o mém dalším snu. Vždycky jsem měla slabost pro lvy a mým snem je jednou si nějakou pohladit. Nemyslím nějakou domáci, ale pravou exotickou kočku typu lev, tygr, puma nebo gepard. A kdo by nechtěl? Nikoho takového snad ani neznám :)
Obdivuju ty lidi co mají ten nadpřirozený vztah s těmito zvířaty.
Ironii osudu je to, že se koček bojím :D

Tohohle chlapa chci! Nehorázně mu závidím, ale kdyby na mě takhle běžela lvice asi bych se podělala :D


Co tu děláš obludo?

12. ledna 2012 v 18:29 | Mishell
Tak nějam mi ten nadpis sedí :D Po delší odmlce (vánoce, silvestr) jsem si udělala čas na nový článek. Neuvěřitelné, že? Za dobu mé nepřítomnosti jsem dokonce i něco málo zažila :D Rozepíšu to do bodů, protože kdybych to měla psát všechno tak napíšu menší knížku :)
*Vánoce- strávila jsem je na chatě a byly to vyjímečně jedny z pěkných vánoc. Od Romana jsem dostala foťák takže se těšte :D
*Harrry Potter night-spala jsem u Eči a měli jsme mít noc plnou Harryho, jenže to se zkomplikovalo tím, že se špatně stáhly filmy. Takže tahle noc se přesouvá na jindy což neznamená NA NIKDY! :D
*Silvestr- nejlepší jaký jsem kdy zažila! Byli jsme s Romanem u jeho kamaráda. Jak nepiju tak jsem vypila skoro celou flašku bílého vína, ale opilá jsem nebyla (podivuhodné). Potom odbyla půlnoc, všichni jsme si popřáli "Šťastný nový rok" dali si pusu na líčko a rok 2012 byl nenávratně tady.

A teď už jen škola. Za chvíli maturuju a asi se z toho kvanta učení zblázním. Držte mi palce!

Fucking christmas

21. prosince 2011 v 18:42 | Mishell |  Diář
ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!
Je to děsné. Tak strašně jsem se na vánoce těšila a babka mi je tak znepříjemňuje až to není možné. Já snad můžu za to, že všechno dělá na poslední chvíli? Že není schopná udělat ty debilní čokoládové hrudky, které chce hodit na mě a které jsem já nikdy nedělala? Jako každý rok na mě zbude zdobení stromku a nakonec mě ještě seřvou za to, že je to hrozné a ať to sundám a udělám znovu.
Kde jsou ty doby, kdy jsem si Vánoce užívala a nic neřešila? Jenom jsem se těšila na to překvapení co mě čeká pod stromečkem. A teď? Nic mě nepřekvapí, protože všechno jsem si vybrala a koupila. I Roman mi chtěl dát předčasně dárek, ale zarazila jsem ho stím, že chcu mít aspoň jedno překvapeni pod stromem :) Je z toho dárku tak nadšený až mě to děsí :D Mám z toho strach, protože se bojím, že se mi to nebude třeba líbit nebo to mude o mnoho dražší než dárek ode mě ( což bude 100% ikdyž jsem do něj investovala nejvíce peněz co jsem byla schopna našetřit) nebo se mu to nebude líbit, bude to mít malé a nebude mu to vonět (koupila jsem mu mikinu, dvoje trenky a sadu adidas).
Čím jsem starší tím jsou pro mě Vánoce více stresující. Chci relaxovat, čumět na pohádky a mít ode všech klid!

Spíše černá než-li bíla.

16. prosince 2011 v 20:02 | Mishell |  Diář

Znáte ten pocit, když jste obklopeni lidma a přesto si připadáte sami? Nevím proč, ale tenhle pocit mám poslední dobou fakt často. Všechno začíná být stereotipní. Příjdu domů ze školy a pak celý den nic nedělám a sem tam jsem večer chvíli s Romanem. S kamarádkama jsem se neviděla už ani nepamatuju. Je to asi tím, že každá máme jinak školu a proto nemají čas nebo si ten čas prostě najít nechtějí. Je to děsivé, ale pomalu se začínám těšit do školy abych už nebyla sama. Dokonce mě napadlo najít si nějaký nový koníček, ale nic mě nenapadlo. JSem tak zoufalá, že jsem šla hrabat listí na zahradu abych něco dělala a nečuměla tupě do zdi nebo na televizi. Dneska jsem dělala rumové kuličky abych zahnala dlouhé odpoledne.
Myslela jsem si, že když budu mít kluka, tak mi to zaplní více času, ale je tomu tak, že mám času snad i víc. Nenávidím se za to jaká jsem. Vždycky když mi napíše tak za ním hned letím a je mi jedno jestli je 7 ráno nebo 10 večer. Nedokážu si pomoct, ale jsem ráda, že ho můžu aspoň chvíli vidět. Dneska jsme měli být zase spolu, ale protože je unavený tak to zrušil. A to jsem si ho ve čtvrtek rezervovala :( Sice se mi omluvil a zrušil kvůli mě zítřejší sraz s kámoši, ale to mi nenahradí jak jsem se celý den těšila, že budeme spolu. Nechápu co se semnou dějě. Jestli je to tím počasím nebo klasickou zimní depresí, ale mám slzy na krajíčku jak jsem na dně ( a to se mi opravdu často nestává). Každý kdo mě trochu víc zná by o mě řekl, že jsem pořád uměvavá ikdyž jde do tuhého. Teďka tomu je naopak. Náladu mám pod bodem mrazu. ¨

Nejhorší na tom všem je to, že ani nemám za kým zajít aby mě nějak utěšil...

Akce Napiš dopis

11. prosince 2011 v 14:42 | Mishell |  Moje tvorba
Jak již název napovídá jendá se o akci, kterou pořádá město Bohumín. Jde o to, napsat dopis, kterým vyprovokujeme člověka, který to čte aby odepsal. Dopis muší začínat slovem Až. Tyto slohovky budou rozmístěné po celém městě a kdokoliv na ně bude moct reagovat :) Strašně by měpotěšilo, kdyby mi opravdu někdo odepsal :)
Tak si přečtěte můj návrh :)

10.9.2011
Dobrý den čtenáři,
Až se mě zeptáš, co je pro mě nejdůležitější, odpovím ti, rodina. U každého člověka je to individuální. Mají jiné priority jako například, peníze, zdraví nebo lásku. Všechno z toho co jsem vyjmenovala má něco do sebe. Peníze potřebujeme ke každodennímu životu a bez nich by bylo všechno o hodně těžší, čímž netvrdím, že bez nich to taky nejde. Zdraví a láska jsou taky hodně důležité. Bez nich by život neměl cenu. Když je člověk zamilovaný i jeho zdraví se hned zlepší. Ale když člověk lásku ztratí, jakoby se všechno zdraví z jeho těla vytratilo. V obličeji chybí jakákoliv jiskra a nic nemá cenu.
Má rodina z matčiny strany je pro mě tím nejlepším co v životě mám. Vždy když potřebuji podpořit jsou při mně a ochotně pomáhají. Neříkám, že pokaždé je to ideální, i sebelepší rodiny se někdy hádají. Můžu být vděčná za to, kam jsem se narodila. Bohužel druhá strana rodiny mě už tak ráda nemá. Když jsem byla jediná holčička mezi samými kluky tak mě všichni zbožňovali. Po-té co se za delší dobu narodila tetě dcera se na mě zapomnělo. Nebylo to jen kvůli tomuhle, ale babička začala více poukazovat na chyby mé matky, jako bych za to mohla já. Máma si totiž nadělala dluhy a utekla aniž by dala jakkoliv o sobě vědět. Deset let o ni nebyla ani zmínka. Tahle událost se hodně odráží v našem vztahu s rodinou táty.
Vím, že můžu být ráda, že nějakou rodinu mám. Jsou přece děti, které by dali cokoliv za to aby měli aspoň to co já nebo jen půlku z toho. I když je moje rodina taková jaká je, nezměnila bych ji, protože je to má krev a nebýt jich, tak tady ani nejsem.
A co ty čtenáři? Co je pro tebe nejdůležitější nebo jaký je tvůj názor na můj dopis? Jaká je tvá rodina? Rozhodně neváhej a odepiš mi. Budu čekat a těšit se na tvou odpověď.

Probuďit se vedle něj

26. listopadu 2011 v 19:39 | Mishell |  Sny a přání
Někomu to může přijít jako naprostá samozřejmost, ale tím, že brouk bydlí hned vedle a ještě se naši příbuzní nemají zrovna nějak v lásce, tak je to pro mě snad nesplnitelné.
Chci zažít ten pocik jistoty, když se ke mě v noci přitulí a obejme mě.
Chci cítit jeho dech na mém krku.
Chci se nevyspat, protože se budeme stálepřevalovat a nenajdeme tu správnou polohu pro spánek.
Chci mu slintat na rameno, když budu usínat.
Chci se na něj dívat když ještě spí a neví, že já jsem vzhůru.
Chci ranní pusu a společnou snídani.
Chci se sním žduchat u umyvadla a prát se o zubní pastu.
Tohle všechno chci a vím, že mi to nebude dopřáno ještě pěkně dlouho.


Stužkovací večírek

26. listopadu 2011 v 19:15 | Mishell |  Fotky
Je to tak. Už jsem oficiálně maturantka. A pocity? Žádná změna :D Pořád mám dvě ruce, dvě nohy a čtyři oči :D Bohužel teď musím být více zodpovědná :D (ale to nějak skouznu :D)
Sice ještě před stužkovákem bylo pár problému, ale nemá cenu se o nich zmiňovat. Jednoduše řečeno, dalo se to čekat :) A taky nás odrbali v hospodě, ve které jsme měli stužkovák, ale akce už byla a nebudu se k tomu vracet. Bez dalších keců, akce to byla luxusní :D
Takže měco málo o tom jak to probíhalo :) Nejprve jsme čekali nekonečně dlouho na to, až se uráčili učitelé přijít. Potom měla třídní učitelka úplně úžasný proslov o každém znás a udělala to formou basně. Byla vtipná a originální. Měla jsem skoro slzy na krajíčku :) Pak nastala chvíle samotného pasování, jednotlivě jsme museli slíbit, že budeme chodit do školy a maturitu uděláme v řádném termínu. Byly jsme ošerpováni a ostužkováni. V kroužku plném lidí jsme pili z keramického džbánu šampaňské, které mi teda vůbec nechutnalo :D Když jsme vypili celý obsah džbánu, zabalili jsme ho do ubrusu a rozbili ho na malinkaté kousky, každý si jeden vzal a máme ho mít pro štěstí u maturity. A pak nastala nejočekávanější chvíle. Večeře a následné opíjení. Musím říct, že někteří se opili opravdu pod obraz :D Klasicky v opileckém nálevu většina lidí přestává vědět co dělá a tak se nám tam začali omuchlovávat a osahávat :D Nebylo to zase tak děsné, ale když už i já jsem před některýma musela utéct, tak to je co říct. Sami se podívejte na fotky. Snad se budou líbit :)

Pasování :)































































Ten trumbera me pak kousl do ramene a tři dny jsem tam měla jeho otisky zubů! :D





















Ano takhle to dopadlo :D

Kam dál